Mobilní telefon - fenomén dnešní doby. Kdo jej nemá, jako by ani nebyl. Neexistuje snad chvíle, kdy na ulici nepotkáte někoho s aparátem u ucha, někoho neúnavně ťukajícího SMS zprávu, někoho, kdo nekontroluje, zda-li mu někdo nevolal, nepsal. Jsou tady s námi pořád a mnozí z nás se stali jejich absolutními otroky. Ale tyto přístroje jsou v dnešní době už natolik šikovné, že kromě něčeho tak prostého jako je telefonování, umí i mnoho dalších věcí. Například fotografovat anebo nahrávat video.

Ryan je klasický typ mladého Kaliforňana. Jeho každodenní náplní je poflakování se s kamarády po plážích v Santa Dominica a s tím spojené balení holek, rozchody a zase usmiřování. Sem tam si tyto koníčky zpestří nahráváním plážových děvčat v bikinách do svého mobilního telefonu anebo jinými podobnými duchaplnostmi. Co se však stane s myslí sobeckého a nezodpovědného flákače, když jednoho dne jeho mobil zazvoní a na druhém konci se ozve zoufalý ženský hlas žádající o pomoc? Samozřejmě, že po chvílce váhání a přemýšlení, zda-li se nejedná o nejapný žert, se v našem mladíkovi probudí prozatím dřímající hrdinství a chopí se svého nelehkého údělu s patřičnou vervou.

Jessica Martinová je naproti tomu spořádaná středoškolská profesorka biologie, bydlící ve velkém domě na předměstí, jezdící v terénním Porsche a spolu s milujícím manželem se těšící ze svého malého syna.. Jednoho krásného slunečného rána do jejího domu vtrhne ozbrojená banda, zastřelí domovnici a Jessicu odvleče na půdu nějakého starého domu. V tuto chvíli se pro ní jedinou nadějí stává zdemolovaný telefon, který se ji nějakým zázrakem podařilo zprovoznit a náhodně vytočit právě Ryanův mobil.

Když v roce 1994 přišel režisér Jan De Bont s dnes již legendární NEBEZPEČNOU RYCHLOSTÍ, asi ani sám netušil, že bude své následovníky inspirovat ještě za 10 let. Zatímco v Nebezpečné rychlosti sváděli Sandra Bullock a Keanu Reeves boj s tachometrem linkového autobusu, v CELLULAR je stejná šablona aplikována na telefonní spojení, na jehož nepřerušení závisí život Jessicy. A světe div se, ono to funguje. Typické situace, kdy dochází ke ztrátě spojení v důsledku slabého signálu anebo když v mobilu slábne baterie, jsou podávány s patřičným napětím a fungují jako spolehlivé trsátko na struny nervové soustavy. Díky tomu má CELLULAR od začátku velmi svižný spád, který si dokáže udržet po celých devadesát minut stopáže. Tím hlavním důvodem je fakt, že tvůrci od začátku přesně věděli, jaký film chtějí vytvořit a jakých prostředků k tomu docílit. Nechybí samozřejmě ani pokusy o vtipné hlášky (někdy i úspěšné) a sem tam se objeví i nějaká ta vtipná figurka (hlavně slizounský právník v Porche skutečně pobaví) a tradiční závěr, ke kterému celý film od začátku lineárně spěje.

Ryan v podání Chrise Evanse je typický fešný cool mladík z Kalifornie, který si nakonec se vším poradí (čekal snad někdo něco jiného?) a ještě stihne přesvědčit i svou bývalou, že už je jiný, lepší. Spolehnout se může hlavně na zázračně probuzenou schopnost okamžitého rozhodování a rafinovanost při jednání se zkušenými zločinci. Kim Bassingerové to i s vráskama (ale no tak, to se přeci neříká!) pořád sluší. Jason Statham, kterého pro film objevil Guy Ritchie (Sbal prachy a vypadni, Podfuck), se pomalu, ale jistě začíná prosazovat i v Hollywoodu a jako k šéfovi únosců jeho výzor sedí naprosto dokonale. O věrohodnosti postav v reálném životě skutečně nemá cenu přemýšlet. Všechny jsou ušité přesně na míru žánrového klišé. Ať už se jedná o spoluúnosce, oděné do černých kožených bund se stříbrnými řetězy na krku (že by inspirace v pražských ulicích?) anebo o podpantoflového policisty v podání Williama H. Macyho, který po 27-mi letech služby poprvé a bezchybně tasí svoji služební devítku jakožto poněkud akčnější parafrázi Duvallova detektiva Prendergasta z VOLNÉHO PÁDU.

Jak již bylo řečeno, CELLULAR si od začátku na nic nehraje a jeho jasným cílem je dobře pobavit a sem tam i poškádlit nervovou soustavu. Jako takový se povedl velmi dobře, a i když do žánru akčního thrilleru nepřináší nic nového, je jeho velmi důstojným zástupcem a jako takový jej lze s potěšením shlédnout.

A jedna rada na závěr:
Pokud chodíte do školy a učíte se biologii, učte se ji svědomitě! Jsou situace, kdy se vám to může náramně hodit!